Jak na správnou výslovnost anglických slovíček?

Výslovnost anglických slovíček je důležitým aspektem efektivní komunikace v angličtině, ať už jde o mluvený nebo písemný projev. Angličtina je známá svou složitostí v oblasti výslovnosti, jelikož neexistuje jednotný pravidelný systém, který by odpovídal pravopisu. Tento článek nabízí hluboký pohled na základy, výzvy a techniky pro zdokonalení výslovnosti anglických slovíček.

Holky se učí anglickou výslovnost ve třídě

Anglický jazyk má bohatou historii, která ovlivnila jeho výslovnost. Od staroanglického období přes středověkou angličtinu až po moderní formy se výslovnost neustále vyvíjela.

Příkladem je tzv. Velká samohlásková posunutí, série změn ve výslovnosti samohlásek mezi 15. a 18. stoletím, která měla zásadní vliv na moderní angličtinu.

Výslovnost anglických slovíček zahrnuje porozumění samohláskám, souhláskám, důrazu a intonaci.

V angličtině existuje několik různých zvuků pro jednotlivé samohlásky a souhlásky, což může být pro neanglické mluvčí zmatečné.

Například, písmeno „a“ se může vyslovit různě v slovech jako ‚cat‘, ‚cake‘, ‚care‘.

Angličtina má mnoho dialektů a akcentů, které se liší podle geografické polohy.

Například, britská angličtina se výrazně liší od americké nebo australské angličtiny.

Tuto rozmanitost je třeba brát v úvahu při učení se výslovnosti.

Existuje mnoho způsobů, jak zlepšit výslovnost v angličtině.

Mezi ně můžeme zařadit:

  • Poslech a opakování: Poslouchání rodilých mluvčích a opakování slov a frází je jedním z nejlepších způsobů, jak se naučit správnou výslovnost.
  • Fonetická abeceda: Učení se mezinárodní fonetické abecedy (IPA) může pomoci studentům pochopit, jak vyslovovat jednotlivé zvuky.
  • Jazykové kurzy a aplikace: Existují specializované kurzy a aplikace zaměřené na výslovnost.
  • Praxe a opakování: Pravidelná praxe a opakování jsou klíčem k získání jistoty ve výslovnosti.

Anglická slovíčka, která jsou často považována za těžká na výslovnost, se obvykle vyznačují neobvyklými kombinacemi písmen, nepravidelnou výslovností nebo obsahují zvuky, které nejsou běžné v mnoha jiných jazycích.

Některé z těchto slovíček mohou způsobovat potíže i rodilým mluvčím.

Zde je několik příkladů:

  1. Colonel: Výslovnost tohoto slova je „kernel“, což je pro mnoho lidí neočekávané vzhledem k jeho pravopisu.
  2. Squirrel: Pro neanglické mluvčí může být kombinace ‚sq-‚ a ‚rl‘ na konci slova obtížná.
  3. Worcestershire: Toto slovo je známé svou zvláštní výslovností, která často ignoruje některá písmena v pravopisu.
  4. Rural: Spojení dvou ‚r‘ zvuků v jednom krátkém slově může být náročné.
  5. Sixth: Kombinace ‚s‘ a ‚th‘ zvuků na konci slova je pro mnohé náročná.
  6. Penguin: Tento výraz může být výzvou, obzvláště kvůli neobvyklému ‚ngu‘ zvuku.
  7. Thorough: Slovo obsahuje několik různých výslovností samohlásek a nejasný ‚gh‘ zvuk.
  8. Isthmus: Kombinace ‚sth‘ je neobvyklá a může být obtížná.
  9. Anemone: Pro neanglické mluvčí může být výzvou správně vyslovit každou samohlásku a zvuk ‚n‘.
  10. Synecdoche: Toto slovo je složité kvůli své neobvyklé struktuře a kombinaci zvuků.
  11. Onomatopoeia: Délka slova a posloupnost samohlásek jsou často obtížné.
  12. Rhythms: Absence samohlásky a neobvyklý ‚thm‘ zvuk činí toto slovo obtížným.

ozdíly ve výslovnosti mezi britskou angličtinou, americkou angličtinou a australskou angličtinou jsou výsledkem historického vývoje, kulturních vlivů a geografické izolace.

Každý z těchto dialektů má své jedinečné rysy, které ovlivňují způsob, jakým se slova vyslovují.

Jaké jsou hlavní rozdíly?

Britská angličtina (Received Pronunciation)

  1. Samohlásky: Britská angličtina má širší škálu samohláskových zvuků a často používá kratší samohlásky než americká angličtina.
  2. Rhoticity: Britská angličtina obvykle není rhotická, což znamená, že písmeno ‚r‘ na konci slov nebo před souhláskami se obvykle nevyslovuje (např. ‚car‘ se vyslovuje spíše jako ‚cah‘).
  3. Diftongy: Britská angličtina má tendenci užívat více diftongů, zejména ve slovech jako ‚no‘ a ‚my‘.

Americká angličtina

  1. Samohlásky: Americká angličtina má tendenci k delším samohláskám.
  2. Rhoticity: Americká angličtina je typicky rhotická, což znamená, že písmeno ‚r‘ se vyslovuje v každé pozici slova.
  3. Flap T: Američané často používají ‚flap T‘, kde se ‚t‘ mezi samohláskami vyslovuje podobně jako lehké ‚d‘ (např. ‚better‘ jako ‚bedder‘).
  4. Vokální redukce: V americké angličtině je běžnější redukce některých slabik, zejména v nezdůrazněných pozicích.

Australská angličtina

  1. Samohlásky: Australská angličtina má charakteristické samohláskové zvuky, které jsou často delší a mohou znít „otevřeněji“ než v britské nebo americké angličtině.
  2. Vokální zdvojení: Australské angličtina má tendenci k zdvojení některých samohlásek (např. ‚no‘ zní spíše jako ‚noe‘).
  3. Rhoticity: Podobně jako britská angličtina, australská angličtina obvykle není rhotická.
  4. Intonace a melodický vzor: Australská angličtina má jedinečný melodický vzor a intonaci, což může být pro neanglické mluvčí snadno rozpoznatelné.

TIP na čtení:

Zdroje článku:

How to Greatly Improve Your English Pronunciation in 15 Steps | FluentU English [online]. [cit. 16. 12. 2023]. Dostupné z: https://www.fluentu.com/blog/english/how-to-improve-english-pronunciation/

5 Tips to Pronounce Words Correctly in a Work Situation | [online]. [cit. 16. 12. 2023]. Dostupné z: https://learnlaughspeak.com/5-tips-to-pronounce-words-correctly-in-a-work-situation/

How to pronounce english words correctly? [online]. [cit. 16. 12. 2023]. Dostupné z: https://accenthero.com/pronounce-english-words-correctly/

Napsat komentář